Peru 2008

Zdravime z mesta Puno na brehu jezera Titicaca ve vysce nejakych 3.830 m.n.m. Dnes jen kratce. Za prve jsme v poradku a v pohode. Nejak nestihame psat, je hodne zazitku a malo casu. Mame do blogu rozepsanou Arequipu a Canon del Colca, to vam jeste dluzime, snad to brzy dopiseme. Zitra jedeme na plovouci rakosove ostrovy na jezere a na dalsi vetsi ostrov Taquilla. Dnes jsme rozhodli, ze take navstivime sousedni Bolivii, kam pojedeme pozitri 11.9. na par dnu, chceme navstivit La Paz a nejake zajimavosti okolo. Pak se vratime zpet do Peru a vyrazime smer Cusco a Machu Picchu. Take moc dekujeme za vase zpravy a podporu, klidne piste dale.

Po krasnom relaxacnom odpoludni stravenom v Paracase pri brehu Ticheho oceanu sme sa podvecer vydali autobusom smerom na juh - do oblasti Nasca. Paracas bol nasou poslednou zastavkou pri mori, ocean uvidime az pri odlete z Limy. Nasca je znama obrazcami, ktore su rozprestrete na planine nedaleko mesta a mozno ich vidiet iba z vtacej perspektivy. Ich zmysel a dovod vzniku je neznamy, existuje niekolko teorii. Najznamejsia je asi ta, ktora o obrazcoch hovori ako o kalendari..... Prelet nad obrazcami sme si nemohli nechat ujst, lietadlo - Cessnu bez bocnych vystuh sme si rezervovali uz s predstihom pri odchode z Huarazu. Slavek sa na prelet velmi tesil a v jeho blogu sa docitate, ako nakoniec Nascu prezil. Hodina letu nebola presne dana, lietat sa zacina rano o 7.00 hod, avsak doezite je pocasie. Nesmie byt hmla a ani silny vietor. Rano sme sa zobudili do usmokleneho rana s velkou oblacnostou. Nas vylet sa rozplyval v hmle nam neostavalo nic ine, iba cakat.... Okolo 10.30 hod volali z le...

Do Nascy jsme vyrazili od Ticheho oceanu v tezke pohode. Bohuzel uz v buse se to v mem pripade zmenilo. Nahle zaludecni potize... Byl jsem rad ze jsme dorazili na hostel, kde jsem stravil vetsinu vecera na toalete s krecemi v brichu. Nasypal jsem do sebe davku leku a doufal, ze to brzy prejde. Rano uz mi bylo o malinko lepe, ale ne natolik, abych mohl absolvovat let nad obrazci v pousti, na ktery jsem se velmi tesil. Takze ostatni vyrazili tentokrat beze mne a ja zustal v posteli. Po jejich navratu jsem z jejich zelenych vyrazu ve tvari usoudil, ze jsem udelal jednoznacne dobre. Pry to za to ani nestalo, zazitky spise negativni, z letadla jim bylo blbe. Odpoledne jsme meli jeste domluveny vylet na nedaleky hrbitov Chauchilla, kde jsou odryty nektere hrobky pred-inske civilizace. V hrobkach v pousti jsou pohrbeny mumie, a to jak dospeli, tak i deti. Zajimave je ulozeni ostatku do hrobu, jsou zachovale vlasy a kuze, balzamovaci platno. Hrobek je po cele pousti nekolik tisic, ale mnoho z ...

Cesta do Paracasu prebehla bez problemov, autobus nas s polhodinnovym omeskanim vyhodil podvecer v Paracase - v meste na brehu Ticheho oceanu, ktore pred rokom zasiahlo zemetrasenie o sile 7.8 stupna a jeho nasledky su viditelne do dnes. Niektore hotely uz dnes neexistuju, ine sa stavaju od zakladov, tie mensie ich majitelia postupne opravuju... Utorkovy podvecer so zamracenou oblohou posobil na mna dost deprimujuco, okolita pust, piesok a kamene tento dojem posilovali.... O to viac som bola zvedava na nedaleke ostrovy Islas Ballestas, na ktore su Peruanci hrdi a pripovnavaju ich k nedalekym Galapagom. Rano o 8.00 hod sme vyrazili z pristavu raketou (rychlolodou), cestou sme sa zastavili u piesocnateho poloostrova, na ktorom z dialky "svietil" kandelaber - "candellabro" - obrazec z kamena a piesku, ktory pre mnoha stovkami rokmi na strani vytvorila pre-inkska civilizacia a je jasne rozoznatelny do dnes. Porovnavaju ho s obrazcami v Nasce, ale o Nasca viac nabuduce. ...

Posledni 4 dny jsme se neozyvali protoze jsme sli Santa Cruz trek. Jedna se o cca 50km trasu mezi velikany jako Alpamayo, Taulliraju, Artesonraju, Chacraraju, Huandoy a podobne. Veskerou vybavu je potreba nest sebou, protoze tam neni zadna infrastruktura. Cele se to da zvladnout za 4 dny, pokud nepocitame extremisty a pokud nechceme jit jeste nejake bocni vylety, ktere pridavaji dalsi dny. Z Huarazu jsme vyrazili collectivem do Cashapampy, odkud se zacina. Tam uz na nas cekal smluveny arriero - donkey driver a jeho osli, kteri nam nesli naklad. My jsme sli jen nalehko s malym batohem, jidlo, stany a dalsi vybavu jsme sverili na jejich hrbety. Prvni den jsme vystoupali kanonem pomerne vysoko pryc od jakekoli civilizace. Po nekolika umornych hodinach jsme dorazili na prvni taboriste ve vysce asi 3.700 m.n.m., kde uz na nas cekal arriero. Po nekolika douscich mate de coca jsme se citili hned lepe a unava byla ta tam. Veceri jsme dali uz temer za tmy, stmiva se tu blizko rovniku pomerne ry...

Puya Raymondi je najvacsia bromelia na svete a vylet k nej som si nemohla nechat ujst! Bol to nas dalsi aklimatizacny vylet pred trekom Santa Cruz. Rastie v Narodnom parku Huascaran, v udoli Carpa v nadmorskej vyske 4.200 m.n.m. A to bol kamen urazu! V hoteli nam doporucili najskor navstivit kancelariu narodneho parku a ziskat povolenie. Tam nam mila slecna s usmevom v spanielcine oznamila, ze udolie je zatvorene a Puyu vidiet nemozeme ... to bolo pre mna /i ostatnych/ velke sklamanie. Smutni a sklamani /hlavne ja!!!/sme odchadzali a snazili sa vymysliet nahradne riesenie. Doporucili nam sice navstivit inu oblast, ale ta bola prilis daleko na jednodnovy vylet. A riesenie prislo takmer samo! Cestou do hotela sme sa zastavili v turistickej kancelarii, s ktoru sme planovali trek Santa Cruz. Len tak mimochodom som sa postazovala, ze sa prave vraciame z kancelarie narodneho parku, kde nam odmietli predat povolenie k navsteve udolia Carpa. Ich reakcia bola prekvapujuca! To nie je ziadnen pro...

Po vcerejsim pomerne lehkem vyletu jsme si dnes naordinovali trochu tezsi turu. Nasim cilem se stala Laguna Churup ve vysce 4.450 m.n.m. Po snidani jsme usmlouvali taxika a ten nas zahodinu vyvezl na start trasy. Pomalu jsme slapali nahoru smerem k lagune, vzhledem k mensimu mnozstvi kysliku se musel drzet clovek zkratka a nikam moc nespechat, aby to udychal. Posledni cast cesty byla trochu lezecka po skalach, nicmene laguny jsme uspesne dosahli. Myslim, ze jsme si vsichni dnes vytvorili novy osobni vyskovy rekord. Taxik nas mel cekat dole na miste kde nas dovezl, ale seredne jsme se spletli. Na miste uz nikdo necekal. Jelikoz jina doprava z tohoto mista vysoko v horach neni, museli jsme jit nekolik dalsich kilometru do nejblizsi vesnice, kde obcas nejaka mistni doprava (taxi nebo collectivo) jezdi. Po umornem sestupu do vesnice Llupa a asi po pul hodine cekani a konverzace s mistni indiankou (rukama nohama samozrejme) se na nas stesti usmalo. Objevil se taxik, ktery nas vzal opet do H...