středa 24. září 2008

Machu Picchu a okoli + cesta domu

Cau, tak jsme zpet v CR. Od naseho posledniho prispevku se toho moc neudalo (alespon se mi to zda), ale kdyz tak nad tim premyslim, tak toho zase tak malo neni. Takze:

Na Machu Picchu (dale jen MP) jsme vyrazili uz den dopredu. Nas plan byl po ceste navstivit nektere dalsi incke pamatky a k veceru prijet do vesnice Ollantaytambo, odkud uz si musite vzit (predrazeny) vlak primo pod MP do vesnice Aguas Calientes. Tam jsme meli v planu prespat a brzy rano vyrazit na slavnou pamatku.

Jeli jsme tedy mistnim autobusem asi hodinu a pul a nechali se vysadit na krizovatce vedouci k mistu zvanemu Morray, zde inkove meli jakousi zemedelskou pokusnou laborator. Od krizovatky nas vezl na misto nasmlouvany taxik, ktery nas mel pak dovezt i na dalsi pamatku a zpet k zastavce autobusu. Meli jsme vsak smulu na hrozny taxi-vrak, dvere nesedely a pri jizde po sotolinovych cestach se do auta priserne prasilo (ta dira v podbehu v kufru tomu dvakrat neubirala). Ridic nejprve jeste odvezl starou indianku do vesnice po ceste, pak koupil galon benzinu, ktery byl do nadrze auta nalivan na ulici z otevreneho kybliku a pomoci trychtyre a pak jsme uz konecne vyrazili na onu prvni destinaci - Morray. Na terasovitych kruhovych polich inkove pestovali a testovali plodiny, jednotlive terasy totiz mely rozdilna mikroklimata a zavlazovani. Misto bylo zajimave a svym tvarem se odlisovalo od jinych ruin. Odtud jsme prejeli na dalsi misto, zvane Salinas. Byli jsme vsak desne od prachu a nase veci taktez, nadavali jsme, ze jsme si vybrali tak strasne auto.

Salinas je uchvatne misto, jsou to solne panve vystavene na svazich kanonu, kterymi proteka slana voda a kde se ziskava sul. Lze se prochazet po cesticce primo mezi jednotlivymi panvemi. Delnici casto s bosyma nohama a holyma rukama ziskavaji sul z techto panvi a nosi ji v pytlech do skladu. Vyrazili jsme az na druhou stranu lokality, avsak mezitim se zatahlo a prisla bourka. Tu jsme preckali pod strechami solnych skladu. Pak jsme se vypravili zpet k taxiku, aby nas dovezl k autobusu. Avsak jake bylo nase prekvapeni, kdyz jsme zjistili, ze taxik tam neni! Taxikar si zrejme myslel, ze jsme mu utekli a nezaplatili, cele Salinas se da totiz projit skrz a po pul hodine se lze dostat druhou stranou na hlavni cestu. Nase nastvani dosahlo vrcholu, navic kdyz bylo podporene jeste predchozimi zazitky s neskutecne zaspinenymi vecmi od prachu z auta. V zapeti jsme se ale uklidnili a rozumne zvazili situaci - taxikar si za to mohl jen a pouze sam, my jsme v podstate zadny problem nemeli. Na miste jsme se pokusili domluvit si cenu za odvoz k busu s jinym taxikarem, ale ten pozadoval tak nehoraznou castku (snazil se zneuzit situace), ze nedostal vubec nic a my se vydali pesky. Prochazka to byla docela prijemna a dosli jsme opravdu po pulhodince az k hlavi ceste, kde jsme si stopli collectivo do blizke vesnice. Odtud jsme pak po rychlem obcerstveni pokracovali az do Ollantaytambo, tam poobedvali a sli na vlak.

Vlakem jsme prijeli do Aguas Calientes, kde jsme prespali v levnem (ale dosti prisernem) hostelu a rano v 5:00 jsme sli na prvni bus na MP. Fronta uz byla par desitek metru, presto jsme byli na rade pomerne rychle a po pulhodince stoupani jsme se ocitli pred branami MP. Po vstupu dovnitr jsme rychle sli na misto, odkud lze vylezt na onen kopec - homoli znamou z fotek (je to ten kopec na treti fotce vzadu vlevo za nami) - hora Waynapichu. Pousti tam totiz jen 400 lidi za den. Po asi 3/4 hodinovem cekani jsme dostali listek na vystup mezi 10-11 hodinou a konecne jsme mohli vyrazit vychutnavat atmosferu MP. Presunuli jsme se na druhou stranu ruin, na misto, odkud jsou nejlepsi vyhledy a ony zname fotky. Mezitim jiz vyslo slunce, presto panovala vyborna atmosfera - misto je to opravdu magicke. Jen jsme tak sedeli nebo lezeli a relaxovali, vychutnvajice si pohledy na ranni MP.

Kolem desate jsme vyrazili na Waynapichu. Tento strmy vystup nam zabral asi 40 minut a vyhledy z vrcholu byly vyborne. Prilis jsem se vsak nezdrzoval a utikal jsem zpet za Adou, ktera jedina nahoru nesla. Mezitim se znacne oteplilo a slunce docela palilo. Presto jsme prosli postupne nejzajimavejsimi castmi ruin (a propletli se mezi stovkami jinych navstevniku). Unaveni a vycerpani horkem jsme odpoledne ruiny opustili a sjeli zpet dolu, kde jsme si dali veceri a cekali na vlak zpet do Cusca. Vlak je nyni jedina cesta, jak se muze cizinec na MP dostat, nepocitame-li znacne predrazeny a preplneny Inca trail. Peruanske drahy Perurail teto situace zneuzivaji a jejich monopol da opravdu pocitit vasi penezence. Celkove MP je zrejme nejdrazsi mozna pamatka v cele Jizni Americe. Jeho navstevu ale rozhodne doporucujeme, je to jedinecny a neopakovatelny zazitek.

Po vycerpavajici nekolikahodinove jizde vlakem (neuveritelnych 40 km/hod), kdy na konci trate pri sjezdu do Cusca vlak sjizdi temer hodinu po kaskadach (autem to trva asi 15 minut), jsme radi ulehli do postele v hotelu. Dalsi den byl uz jen relaxacni, utraceli jsme posledni penize a balili se pred odletem, upresnovali jsme odlety letadel, potvrzeni letenek a resili nejasnosti.

Nasledujici rano zacala nase dvoudenni pout domu po trase Cusco - Lima - Amsterdam - Mnichov - Praha (- Novy Jicin). V Lime jsme meli par hodin pri cekani na zaoceansky let a tak jsme jeste stihli navstivit centrum mesta, zejmena namesti Plaza de Armas se sidlem prezidenta a katedralou a dale okolni ulice. Cesta probihala bez problemu, i pres zpozdeni jsme stihli v Amstru prestup do Mnichova. Mne se vsak opet vratili zaludecni potize, ale ted uz jsem zase v pohode. Nase auto na nas cekalo v poradku na parkovisti v Mnichove a cesta po nemeckych a ceskych dalnicich byla vitanou zmenou oproti cestam v Peru.

pátek 19. září 2008

Geocaching v Peru

Zatimco my dnes budeme behat po Machu Picchu a nebudeme na internetu, zverejnujeme na blogu jeden prispevek, ktery vznikal postupne pri nasi ceste:

Musim se zminit pro vsechny kamarady kacery o geocachingu zde v Peru. Pokud nevite o co jde, google vam urcite poradi. Takze nasledujici radky jsou jen pro zasvecene.

V celem Peru je, pokud dobre pocitam, jen 18 cache. A nektere z nich jsou i na nasi trase, tudiz je temer mou povinnosti se je pokusit odlovit :-) Prvni prilezitost se naskytla v Huaraze, respektive na vylete k lagune Churup (viz drivejsi prispevek). Prvni zarez je tedy GCA637 a zaroven moje krasna 200sta keska s terenem 4.5 - to potesi. Dalsi prilezitost se naskytla v Lime. Pri prestupu na autobus z Huarazu do Paracasu jsme meli par hodin volno, proto jsme vyrazili na prohlidku a zaroven odlov kesi ve ctvrti Miraflores. Kesky PPP (GC9A0D) a Intihuatana GC17BMA dlouho neodolavaly.

středa 17. září 2008

Cusco // 16. - 17.9.2008


Zdravim vsetkych citatelov nasho blogu z Cusca. Cusco je krasne kolonialne mesto, kde travime posledny tyzden nasho vyletu. Vcera sme mali relaxacny den, odpocivali a vychutnavali pohodu Cusca. Navstivili sme katedralu zasvatenu Lordovi zemetrasenia, ako zaujimavost uvediem obraz Poslednej vecere, kde uprostred stola pred Jezisom na podnose lezi pecene morciatko a Judas ma tvar spanielskeho uchvatitela a okupatora Francisca Pizzara.

Kostol Companieros de Jesus ma prekrasny 22m vysoky, ornamentalny a pozlateny oltar z cedroveho dreva, ktory prezil vsetky tri zemetrasenia, ktore postihli Cusco od invazie Spanielov. V dalsom kostole sme videli vraj najkrajsiu a najzdobenejsiu drevenu kazatelnicu v Juznej Amerike, ktoru vytvoril miestny stolar - indian.

Dnes (streda) sme zasli na inske ruiny v okoli. Zachovalo sa ich iba niekolko a to v dost biednom stave. Spanieli co mohli zburali a pouzili na stavbu svojich kostolov, katedraly a vlastnych domov.

Velka skoda, ze sa nedochovali ziadne obrazky Cusca pred 500 rokmi. Nam ostava iba vlastna fantazia a predstavivost, pretoze i samotne ruiny posobia monumentalne. Obrovske stavby plne zlata a striebra (ktore Spanieli tiez ukradli) museli byt uchvatne!


Zajtra vyrazame na magicke Machu Picchu, takze sa na tri dni odmlcime.

Poznamka pre gurmanov: moje i Slavkove zazivanie je uz v poriadku :-), preto dnes vecer vyrazame do miestnej restauracie na delikatesu - pecene pikantne morske prasiatko!


Verim, ze nam to vsetci milovnici a chovatelia morciat odpustia :-)))

úterý 16. září 2008

La Paz ve zkratce // 11.-15.9.2008


Veci probihaji tak rychle, ze nestihame zaznamenavat to, co se deje okolo nas a co prozivame. Jak jsme avizovali, vyrazili jsme do Bolivie - hlavniho mesta La Paz. Zde je nekolik postrehu z teto, puvodne neplanovane, odbocky nasi cesty:

Den prvni - byl hlavne ve znameni cesty z Puna do La Paz, hlavni zajimavosti byly asi tri: 1) krasne pohledy na modre jezero Titicaca, kdyz jsme jeli pres hory na misto, kde jsme jej prepluli na lodi, perlickou byla preprava naseho autobusu na voru; 2) prijezd do La Pazu je neuveritelny, kdo to nezazije, tak tomu se to tezko vysvetluje, sjizdi se z nahorni plosiny a predmesti El Alto do udoli kde je La Paz ... neco neskutecneho; 3) v La Pazu na ulici prodavaji uplne bezne mrtve vysusene embrya malych lam, susene zaby, lektvary, hadi kuze, koku a jine carodejnicke potreby

Den druhy - prohlidka mesta, kolonialni i moderni cast, trhy kde se nas pokouseli (neuspesne) okrast, taky jsem se prihlasil na sjezd na kole po nejnebezpecnejsi ceste sveta (http://en.wikipedia.org/wiki/Yungas_Road), odpoledne ja s Adou docela drsny geocaching v okoli, ja vecer bohuzel opet zaludecni potize (ten vyvar ze sekanych hovezich kosti a kurecich paratu mi neudelal dobre)

Den treti - Ada + Radkove vyrazili na vylet do mesicniho udoli za La Pazem (velmi neobvykle prirodni utvary jako na mesici), pak cesta a vyslap na Cerro Chacaltaya - vsichni uspesne zdolali vrchol ve vysce 5395 m.n.m (= novy osobni rekord), ja sem lezel v posteli a byl rad ze ziju

Den ctvrty - i kdyz jsem dost vahal kvuli memu zdravi, nakonec jsem vyrazil na ten sjezd a bylo to naprosto skvele, fotky mi prijdou teprve postou, ale muzete se podivat na podobne na adrese http://www.gravitybolivia.com/gallery/slideshow.php?set_albumName=PhotohighlightsfromtheWorldsMostDangerousRoad, Ada a kluci byli La Pazskem hrbitove a trzich La Caja, pak nakupovali ve meste, vecer nanestesti Adu postihly stejne zazivaci potize jako mne (je to neuveritelne ale Radek+Radek zerou pate pres devate a nic jim neni :-) )

Den paty - dvanactihodinovy prejezd z La Pazu zpet do Peru do Cusca, nasi posledni destinace; po ceste nebylo nic extra zajimaveho, snad jen, ze jsme absolvovali asi 8 vojenskych a policejnich kontrol

To je ve zkratce z Bolivie asi vse. Nyni nas ceka Cuzco a okoli, Machu Picchu a dalsi zajimava mista byvale incke rise.

PS: diky vsem za komentare, peclive je cteme, jen tak dal :-)

středa 10. září 2008

Arequipa // 5.9.-7.9.2008


Arequipa nas v piatok 5.9. rano privitala krasnym bezoblacnym pocasim. Slavek i ja sme nocnu jazdu v autobuse prezili bez problemov, avsak i tak sme si na prvy den v Arequipe naplanovali odpocinok. V hosteli Tambo Viejo, kde sme ubytovani, sme dostali izbu na najvyssom poschodi (3.) s prekrasnym vyhladom na sopku El Misti (5.900m). Vystup na nu sme mali od pociatku v plane, ale vzhladom k nasim predchadzajucim zazivacim problemom sme vystup z nasho planu vymazali :-( Tak sme sa aspon kazdy den kochali pohladom!


Arequipa je prijemne mesto s necelym milionom obyvatelom (po Lime druhe najvacsie v Peru). Je tu vela kolonialnych stavieb postavenych z bieleho kamena, preto dostala prezyvku biele mesto. My sme si rozhodne nenechali ujst navstevu namestia Plaza de Armas, miestneho klastora Santa Catalina, Musea Sanctuario - Juanity a dalsich niekolkych kostolov.


Klastor Santa Catalina zalozili pred necelymi 500 rokmi a az do roku 1975 bol verejnosti nepristupni. Este dnes v jeho casti, ktora nie je pristupna zije 34 mnisok. My sme mohli nahliadnut do ich zivota, prejst sa styrmi ulicami klastora, oddychnut si v tieni pomarancovnikov, ci navstivit pribytky mnisok, ktore v klastornom zivote ¨nieco znamenali¨(napr. matka predstavena, sestra - lekarnicka, sestra - krajcirka a pod. Kazda mala vlastny byt s kuchynou, obytnou izbou , casto i s prijimacou izbou, ci salonom.


V muzeu Sanctuario je ulozena zmrzla mumia inkskeho dievcata, ktoru nasli v roku 1996 pod vrcholom sopky. Bola to obet bohom. Prehliadka bola velmi zaujimava.

úterý 9. září 2008

Canon del Colca // 7.-8.9.2008


Jedna se o druhy nejhlubsi kanon na svete, ktery je asi 250 km od Arequipy. Krome trekingu jsou hlavni atrakci kondori, kteri zde ziji. A udajne je to nejlepsi misto na pozorovani kondoru na svete. Cesta nam zabrala temer cele odpoledne, jeli jsme do vesnice Cabanaconde, kde jsme prespali. Brzy rano jsme vyrazili na misto zvane Cruz del Condor, odkud je nejlepsi vyhled a jeste predtim, nez tam prijedou hordy turistu. Nazhaveni na tyto ptaci obry jsme se rozhlizeli vsude okolo a .... nic!!! Nikde nic nebylo! Kondori proste asi zrovna stavkovali. Tak jsme takticky vyckavali, mezitim prijizdely ony hordy turistu a misto se plnilo. Asi za hodinu (pry presne v 8.44) se konecne kondori objevili. Priletela rodinka kondoru citajici dva rodice a tri potomky. Po asi hodine pozorovani, kdy ptaci letali doslova nad nasimi hlavami, zase odleteli. My jsme se vydali zpet pesky po ceste do Cabanaconde, kde jsme meli v planu chytit bus zpet do Arequipy a vychutnavali jsme si neskutecne vyhledy dolu do kanonu. Spalujici vedro v techto poustnich koncinach nas vsak brzdilo natolik, ze jsme se rozhodli bus stopnout primo na ceste, coz se nam i povedlo. Cesta zpet pak probehla v klidu, pouze s jednim defektem a vymenou kola. Take jsme jeste pozorovali vikune, lamy a alpacy, ktere se pasly okolo cesty.